Historie
Birmingham City FC byl založen roku 1875 pod názvem Small Heath Alliance. Dva roky na to si dokázali najít svoje útočiště - jejich domovským stánkem se stala Muntz Street. Tento stadionek měli pronajatý za cenu 5 liber na rok. Zde se utkali roku 1879 s Aston Villou a výsledkem 1:0 pro domácí začala jejich nikdy nekončící rivalita. Roku 1885 se Brums stali profesionálním klubem a o 3 roky později i první akciovou společností s představenstvem v anglickém fotbale. Změnili také jméno, které nyní znělo Small Heath FC. Od sezóny 1889/90 začali Small Heath nastupovat v lize Football Alliance, která byla konkurenční soutěží pro Football League. Avšak dva roky na to přestoupili se všemi týmy z této soutěže do nově se formující 2. ligy, neboli 2.divize.
Zde hned vyhráli titul, ale nepovedl se jim zápas o postup, a tak zůstali v druhé lize. Sezonu na to si však spravili chuť a podařilo se jim dostat mezi elitu. Roku 1905 došlo k předposlední změně v názvu - novým jménem se stává Birmingham Football Club. Ale nejenom jméno klubu bylo změněno. Tým se přestěhoval a jejich novým domácím stánkem se stalo St.Andrew´s. Zde sehráli své první utkání před návštěvou 32 000 fandů proti Middlesbrough. Další rok ale došlo ke komplikacím a Birmingham spadl zpět do 2.ligy, kde zůstali až do roku 1920. Zajímavostí je, že St.Andrew´s se používalo během 1.světové války pro výcvik vojáků.
Po skončení 1.SV se Brums zvedli a v sezoně 1920/21 pod vedením kapitána a legendy Franka Womacka, který strávil 20 let v dresu Brums a díky přesným pasům skotského špílmachra Johnyho Crosbie dokázal Birmingham vyhrát titul v 2. lize. Téhož roku také začala kariéra rekordmana v počtu střelených gólů v dresu Birminghamu - tehdy 19-roční Joe Bradford si odbyl debut. Jeho 267 gólů v 445 zápasech je dodnes rekordem, kterým se zapsal mezi legendy svého klubu. Avšak aby těch zajímavostí nebylo málo, tak v té samé úspěšné sezoně nehrál Birmingham tradiční FA Cup. Za vše mohl jejich sekretář Sam Richards, který zapomněl zapsat tým do poháru. Pro Birmingham City začalo tou dobou poměrně úspěšné období, když se osmnáct sezón drželo mezi elitou. V roce 1925 navštívil St. Andrew´s první zahraniční soupeř, a to rovnou Real Madrid, který odjel s potupnou prohrou 3:0. Ještě jeden velký úspěch zažil Birmingham do 2.SV - roku 1931 se dostal až do finále FA Cupu, kde však prohrál s druholigovým WBA 2:1.
Roku 1938 Brums sestoupili a začala válka. Ta měla velký dopad na jejich stadion, protože museli chvíli hrát své domácí utkání na půdě konkurenta ve Villa Parku. Poslední změna názvu nastala v roce 1943, když přijali současné jméno Birmingham City FC. V roce 1945, pod vedením Harryho Storera, zažili Brums velmi úspěšné období, protože vyhráli válečnou fotbalovou ligu jih a dokráčeli až do semifinále FA Cupu. O dva roky později přišel opět postup - vyhráli již jejich třetího titulu v druhé lize. Základem jejich úspěchu se stala perfektně propracovaná defenzíva, díky které obdrželi pouze 24 gólů v 42 utkáních.
Jenže v roce 1950 opět následoval sestup. To by ale nebyl Birmingham, kdyby nezabojoval a v sezoně 1954/1955 opět nehlásil svůj již čtvrtý druholigový titul a návrat mezi elitu. Hned po návratu si připsali historický úspěch, když skončili na 6. místě. Také se povedlo až do finále dotáhnout spanilou jízdu v FA Cupu, kde jim stopku vystavil Manchester City, když vyhrál 3:1. Rok na to šli Brums opět za titulem v FA Cupu, ale byli opět zastaveni. Tentokrát druhým týmem z Manchesteru, tedy United a jejich týmem, který tenkrát vedl legendární kouč Matt Busby.
V 60. letech se Brums jako první anglický tým účastnili mezinárodních turnajů. V roce 1956 je zastavila v semifinále Barcelona a ten stejný tým je v roce 1960 porazil i ve finále. V roce 1961 pak prohráli s AS Řím. Avšak v témž roce se jim povedl velký kousek, když porazili v semifinále Inter Milan doma i venku, což je pro anglické týmy poslední výhra na San Siru, či chcete-li na stadionu Giuseppe Meazza, na dalších 40 let. Dalším, komu se to povede, se stane až Arsenal. Aby úspěchů nebylo málo, tak v roce 1963 došlo k velké bitvě ve finále anglického poháru. Zde se utkal Birmingham s věčným rivalem Aston Villou, která je pasována do role favorita. Brums se však nevzdali a po výhře 3:1 si mohli na své konto připsat historický úspěch. Jenže i toto úspěšné období muselo skončit, a tak se roku 1965 tým vrací do jejich staré známé druhé ligy.
Po tomto sestupu dochází v klubu k velkým změnám a na lavičku Brums se dostává Stan Cullis, legenda Wolverhamptonu. Ten se snaží praktikovat atraktivní styl fotbalu, v roce 1967 dokráčí s klubem až do semifinále ligového poháru a v roce 1968 do semifinále FA Cupu. Jenže v lize to nebylo ono, a tak se vedení klubu rozhodlo s Culisem ukončit spolupráci. Na jeho místo nastoupil Freddie Goodwin, jenž dovedl tým opět do semifinále FA Cupu. O 2 roky později došlo k velkému prodeji, protože Brums pustili svého střelce Boba Latchforda za tehdy pro Velkou Británii rekordních 350 000 liber. Toto rozhodnutí však byla chyba a góly kanonýra chyběly. V klubu se v tomto období neustále mění manageři a také přichází další obrovský prodej - klub opouští jedna z největších legend, kterou byl Trevor Francis, jenž přešel do Nottinghamu Forest za tehdy neuvěřitelný 1 milion liber. Tato legenda strávila v klubu 9 let a dala 133 gólů.
Nový manager Smith dokázal vrátit Birmingham zpět mezi elitu v sezoně 1980/81, ale špatný start nového ročníku zapříčinil jeho odvolání. Na jeho místo nastoupil Ron Saunders, který právě rezignoval v mistrovské Aston Ville. Ten však pád nezastavil a Brums se vrátili do druhé ligy. Po roce byli opět zpět, ale od té doby v Birminghamu nic nešlo tak, jak mělo. V posledním zápase sezony v roce 1984/85 proti Leedsu došlo na St. Andrews k výtržnostem. Stadion tlak nevydržel, což vyústilo smrtí mladého chlapce, na nějž spadla zeď. To způsobilo velké vyšetřováni po všech anglických stadionech. Jenže toto období celkově znamenalo obrovské problémy pro Brums. Propouštění zaměstnanců, prodej tréninkových ploch a vše vyústilo v roce 1989, když Birmingham spadl až do 3.ligy, což bylo poprvé v jeho historii.
Kdo by čekal obrat k lepšímu, tak byl asi zklamán. V klubu docházelo k velkým zmatkům a časté výměny managerů nemohli přispět k dobré pohodě a atmosféře. Povedl se sice rychlý návrat do druhé ligy, ale za rok byli zase zpět dole. Naštěstí se jim opět povedlo po roce vrátit do druhé ligy. Za pozornost v tomhle období stojí hlavně výhra v asociačním poháru ve Wembley. V roce 1996 přichází legendární Trevor Francis, který přináší do klubu určitou stabilitu.
Přivedl zkušené hráče v čele se Stevem Brucem z Man Utd, nasměroval Birmingham na správnou cestu a v roce 2001 dokráčeli Brums až do finále ligové poháru. Zde však prohrávají po penaltovém rozstřelu s Liverpoolem. Je to škoda, ale Birmingham se dostává zase zpět tam, kam patří. Poté se drží jen uprostřed tabulky a po prohře v ligovém poháru s Man City 6:0 je osud Francise bohužel zpečetěn. Následně však přichází manager, který se zaryje do historie klubu. Je jím Steve Bruce, který dokáže Birmingham dotáhnout až do Play off Championship, kde poráží ve finále Norwich City po penaltác. Po šestnácti letech se tak Birmingham City vrací mezi elitu.
Zde Birmingham nehraje žádné druhé housle a daří se mu držet klidný střed tabulky. Do týmu přichází persóny jako Christophe Dugarry, Jermaine Pennant, Emile Heskey či kanonýr Mikael Forssell. Ten svými góly Brums táhne a stává se obávaným střelcem v soutěži. Jenže co by čert nechtěl, celá řada zranění, špatné výsledky a pendlování mezi první a druhou ligou, způsobily to, že hvězdy začaly odcházet a klub nebyl v ideálním rozpoložení. Vše vyvrcholilo v roce 2007, když se Steve Bruce nepohodl s novými majiteli a přešel ke konkurenčnímu Wiganu.
Po něm nastoupil Alex McLeish, který však sestupu nezabránil. Tento Skot strávil skoro celou svou kariéru v týmu Aberdeenu. Odehrál zde 493 utkání v kterých dal 25 gólů. Poté přestoupil do Motherwellu, kde odehrál pouze 3 duely. Nemalou stopu zanechal také ve skotské reprezentaci. Zde si připsal 77 startů, ale jeho počet zářezů na pažbě zůstal na nule. Jeho manažerská kariéra čítá větší seznam zaměstnavatelů. Začínal v Motherwellu, poté následovali Hibernian, Rangers a nakonec skotská reprezentace. Po této skotské zkušenosti ho zlákala Anglie, kde od roku 2007 působí právě u Brums.
Jenže Alex McLeish ukázal své manažerské schopnosti hned první sezónu. Brums skončili na druhém místě za suverénními vlky, což znamenalo přímý postup do PL. Měli skóre 54:37 a pouhých 9 proher na kontě, což znamenalo, že obdrželi nejmíň gólů a měli na kontě nejmíň proher.